Obsah
Historie
Historie obcí Šebrov a Svatá Kateřina
Šebrov v raném období svého vývoje
Historicky starší částí dnešní obce Šebrov-Kateřina je vesnice Šebrov. Poprvé písemně zapsán v Moravských zemských deskách v roce 1378 (Schebraw) jako součást majetku zemanské tvrze v Lelekovicích. Založen tedy někdy předtím ve 14. století v procesu vnitřní kolonizace za vlády Lucemburků, jejich moravských markrabat. Mladší než dříve zmiňované okolní vsi Svinošice (1349), Olešná (1320), Vranov (1365), Lipůvka (1371), na rozdíl od nich položen v níže ležící kotlině na soutoku potoků pahorkatého terénu. Z nich hlavní byl ještě v 17. století nazýván jako potok hraniční (dnes Šebrovka), když po staletí rozděloval Šebrov mezi dvě panství. Vesnická část na pravém břehu náležela k Lelekovicím a poté, co se v 15. a 16. století v jejím držení vystřídalo nemálo drobných šlechtických rodin, ji v roce 1557 koupilo město Brno a začlenilo do svého statku v Kuřimi.
Levobřežní část Šebrova (1389) dlouhodobě náležela k majetku olomouckých biskupů v Blansku, jenž jako manský statek až do 18. století přecházel pronájmem i prodejem do rukou různých šlechtických rodů (poslední od roku 1766 rod Salm-Reifferscheidt).
Počátky Svaté Kateřiny
Nedaleko Šebrova po levé straně potoka byl v 15. století na skalnatém ostrohu postaven ve slohu pozdní rustikální gotiky menší kostel zasvěcený sv. Kateřině. Tuto jedinečnou kulturní památku tradičně datují rokem 1469, snad podle někdejšího záznamu na omítce vedle levého bočního oltáře. Dosud o tom chybí přesnější písemné dokumenty, stejně také o jeho stavitelích, za něž jsou v regionální literatuře považováni Dobeš a Beneš z Boskovic. (Lidová pověst, patrně někdy z rekatolizační doby 17. století, spojuje místo – podobně jako v případě bývalého kostela sv. Klimenta v Lipůvce a současného kostela sv. Jiří v Bořitově – s přítomností věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje v 9. století).
O samé vsi Kateřině, pojmenované podle kostela, se poprvé zmiňuje až indicie v urbáři kuřimského statku z roku 1570. Osada tehdy vznikala jen na kuřimské straně, když protilehlé parcely blanenského statku byly prakticky neobdělávatelné. Však pod kostelem, tam byl zřízen rybník a mlýn. Pozdější kuřimský urbář z poloviny 17. století pojmenovává Kateřinu jako Nový Šebrovec nebo též Malý Šebrovec. Naznačuje tím mimo jiné podíl šebrovských osadníků na jejím vzniku.
Staletí agrárního vyzrávání
Po třicetileté válce, která obě vsi těžce postihla téměř vylidněním, se od počátku 18. století v Šebrově na kuřimské straně ustálil počet gruntů na šest, na blanenské jedenáct čtvrtlánů, jejichž držitelé byli své vrchnosti povinni robotou, naturálními dávkami a peněžními poplatky z polností. Větší zátěž doléhala na poddané brněnského magistrátu. Obslužnou část obyvatel Šebrova tvořili kovář, krčmář a cca osm podruhů a domkářů. Mlynář, hajný a bednář jsou nejstarší profese a řemesla doložené zde už na konci 16. století. Od jeho závěru měly obě vsi společnou jednoduchou samosprávu, když rychtář byl většinou vybírán z šebrovských hospodářů poddaných blanenskému statku. Dlouhodobě se tak generoval základ selské aglomerace, kterou však sotva stačil uživit systém extenzivního trojpolního hospodaření na svazích neúrodné půdy nízké bonity. O to více vzrůstal význam okolních lesů, v novější době poskytujících palivo prvním hutím a pecím v Blansku a Adamově.
Proměny v počátcích moderního věku
Od přelomu 18.-19.století začalo v Šebrově zvolna přibývat obyvatel, jednak v důsledku přechodu k intenzivnějšímu střídavému hospodaření s půdou, jednak vlivem přibývání pracovních příležitostí v rodícím se průmyslu v Blansku a Adamově. Též dík snížení úmrtnosti novorozenců, když správa blanenského panství zavedla očkování proti neštovicím.
V roce 1848 bylo zrušeno poddanství a vrchnostenská správa, v návazných reformách státní administrativy v roce 1850 se stal Šebrov obcí politického okresu Boskovice. Poprvé v dějinách byli voleni představitelé obecní samosprávy, a to hlavně z místních rolníků. Svatá Kateřina se ze staletého svazku s Šebrovem osamostatnila až v roce 1868. Brzy poté obě obce postavily společnou malotřídní obecnou školu (1874). Oběma, ležícím na hranici tří správních politických okresů, se ještě v době předválečné (1906, 1911) dostalo silničního spojení se sousedními obcemi a širším okolím, v roce 1913 byla vybudována modernější obecná škola. S jistým opožděním klíčily zárodky spolkového života a místních politických iniciativ.
Vývoj v obci v první polovině 20.století
Od počátku 20. století v Šebrově rychleji přibývalo obyvatel, měnilo se jejich složení. Vznikaly lepší předpoklady pro vzrůst řemesel a živností ( mezi nimi též příslovečný chov hus vázaný na tržní odbyt v Brně), vzrůstal počet námezdně pracujících osob, továrního. dělnictva. V bojích 1. světové války zahynulo dvacet mužů, z Kateřiny osm. V době první Československé republiky se ve vedení a správě obce vystřídali zástupci politických stran – sociálně demokratické, komunistické, národně socialistické a lidové. Nově dospívající generace významně oživily a v několika spolcích obohacovaly místní společenský a kulturní život. První autobusové spoje usnadňovaly dopravu do zaměstnání, v roce 1930 byla provedena elektrifikace Šebrova, 1937 Svaté Kateřiny, zlepšovala se síť místních komunikací. Bohatší kontakt se světem mj. umožnily radiopřijímače, posléze telefonní hovorna (1940).
Rozvoj společenského a kulturního života z třicátých let však zastavila nacistická německá okupace v letech 2.světové války. Režim protektorátu v obou vsích zcela vyloučil politické aktivity, značně omezil společenský život (občas ochotnické divadelní představení), přivodil hospodářskou stagnaci. Přesto v roce 1943 tu vzniklo družstvo výkrmců hus, jež dovážením drůbeže předčilo v produkci dřívější individuální pěstitele. Pro zaměstnanost však dlouhodobě měla význam výstavba strojírenského továrního komplexu s několika tisíci pracovníky, který v blízké Kuřimi v letech 1941-1943 vybudovala brněnská Zbrojovka. Jeho těžké bombardování americkým letectvem v srpnu 1944 nemělo v Šebrově oběti. Třem občanům však vzal život okupační režim. Při osvobozování obce 9. května 1945 padli dva sovětští vojáci.
V nové republice se – s vládní i místní legitimitou - opět ujali správy obce zástupci výše uvedených politických stran. S velkou podporou veřejnosti mimo jiné dosáhli, že v Šebrově v letech 1947-1948 působila pobočka měšťanské školy v Blansku. K trvalé existenci však nezískala potřebnou podporu více okolních obcí a pokus podobně jako v roce 1940 zanikl. Z více poválečných iniciativ mezi úspěšné patřilo budování fotbalového hřiště ( od 1946).
Včetně komunistického převratu v únoru 1948 prožívala obec v kontextu národních dějin a v krátkém časovém úseku již čtvrtý velký politický přelom. Přesto i v tak dramatickém období prokazovala její pospolitost schopnosti vývoje a zvelebování životních podmínek.
V období budování socialismu
V dalších desetiletích se v obci těžištěm dění stal proces radikální společenské transformace prováděné státním komunistickým režimem. V prvních letech se v Šebrově vyznačovala vytrvalou obranou místních rolníků proti tzv. kolektivizaci jejich hospodářství (JZD založeno až 1957; v Kateřině již 1950). Posléze po založení bylo původní malé zemědělské družstvo, s nímž přišel zánik zdejšího staletého selského stavu, sloučeno do většího celku s centrem v Lipůvce ( 1961 JZD Mezilesí), který v konečné fázi integroval do velkého komplexu družstva Brťov-Lipůvka (dnes Agrodružstvo Brťov-Lipůvka).
Již v roce 1960 došlo v rámci celostátní správní reformy k opětnému sloučení Šebrova a Sv. Kateřiny v jednu správní obec Šebrov-Kateřina. V čase jedné generace se velmi výrazně změnila společenská skladba vesnice, když naprostá většina obyvatel už nacházela obživu mimo obec. V průběhu dalších desetiletí se podstatně měnil obraz jejího extravilánu, ubylo ovocného stromoví, nemálo z plochy bývalých polností bylo zatravněno, časem zejména ve prospěch experimentu s velkochovem ovcí v Kateřině.
Areál samé vsi pak významně zasáhla stavba nové silnice Blansko-Lipůvka (1964). Obecní správa poprvé sídlila ve vlastní budově ( Místní národní výbor 1963). Funkčnosti a kvalitě intravilánu naopak přispěla výstavba vodovodu (1978-1986), k velkému zlepšení ovzduší pak plynofikace domácností (až 1992-1993). Z menších investic to byly opravy školy (1964,1977), adaptace bývalého soukromého hostince na státní biograf (1950). Už zavedení kina (posléze vysílání televize a další) přivodilo útlum bývalých ochotnických divadelních aktivit. Místní organizace centrálně řízených spolků v průběhu střídání generací spíše zvolna upadaly do pasivity. V popředí volnočasových aktivit nejdéle působil fotbalový oddíl místního Sokola.
Obec v současnosti
Generace posledních tří desetiletí jsou svědkem i subjektem pokračujících kvalitativních proměn obou částí obce, Šebrova i Kateřiny, proměn zejména provázených aplikací znaků privátního městského bydlení v přírodním prostředí. I zde se však nyní řeší problémy přicházející s vysokým stupněm automobilizace. Snadná dostupnost jiných míst změnila nabídku obchodních a jiných služeb v obci. Na různém stupni se rozvíjejí dříve i nebývalé druhy podnikání. Vedení obce rozvíjí ekologické programy. S postupující elektronizací, digitalizací je bývalá venkovská komunita nově a intenzivněji vtahována a integrována do celospolečenského kontextu.
Architektonicky se mění a modernizuje ráz zástavby. S dovršením 100. výročí byla účelně modernizována budova menšinové školy a její zařízení. Dokončovaná budova víceúčelové haly (2020) se stává naplněním snu řady minulých generací o společenském a kulturním centru. Jeho současné výstavbě předcházelo referendum, v obou částech obce poprvé v dějinách jako výraz přímé demokracie. Mimoto se stavba stala jistým projevem probíhajícího procesu sbližování rodáků a těch občanů, kteří si ke svému životu obec Šebrov-Kateřina vybrali.
Arnošt Skoupý
