Na kopečku, kde stojí nynější kostelík, žili v 8. století tzv. Pasekáři. Byli pohané, jelikož v těchto dobách na Moravě nebylo rozšířeno křesťanství. Na kopečku své osady umístili pohanský obětní kámen. V 9. století povolal kníže Rastislav na Moravu bratry ze Soluně – Cyrila a Metoděje, aby hlásali křesťanství. Při cestě do Brna k posvěcení chrámu Petra a Pavla se zastavili na odpočinek v této osadě na vršíčku s obětním kamenem, kde na památku vztyčili dřevěný kříž. Dle staré pověsti byla v pozdějších letech v těchto místech postavena dřevěná kaplička a teprve v 15. století nynější zděný kostelík.

     Dokladem je také nápis, který se dochoval na stěně postranního oltáře „A Doni MCCCCLXIX“ (rok 1469). Pravděpodobně byl kostelík postaven roku 1469 bratry Dobešem a Benešem Černohorskými z Boskovic a na Černé Hoře, majiteli nedalekého Nového hradu.

     Kostel je malý s jednou lodí, menším presbytářem a nízkou dřevěnou zvonicí. Má malá gotická okna a křížová klenutí s žebry ukončenými hlavicí, na nichž jsou zvláštním způsobem utvářené kříže. Na přední stěně kůru, obrácené proti oltáři, lze vidět jednotlivá písmena nápisu psaného starými literami, z nichž jsou čitelná slova „(Petr)us et Paulus“, která ukazují, že původní chrám byl zasvěcen sv. Petru a Pavlovi. A teprve po obnovení zasvěcen sv. Kateřině. Na podlaze levého předního rohu lodi leží velký náhrobní kámen, který má uzavírat vchod do krypty ležící pod kostelem, v ní by podle pověsti měla být hrobka pánů z Wildenberga – majitelů starého zaniklého hradu. Při opravě kostela v roce 1826 byla chodba ke sklepení otevřena. Sklepení bylo nalezeno, kromě několika dřevěných rakví, prázdné. Uvnitř kostela je točité schodiště vedoucí na kamennou kruchtu (věžovou tribunu). Všechny architektonické články prostoru překvapují ornamentální malbou geometrických vzorů a rostlinných motivů. Stěny jsou zdobeny malovanými apoštolskými kříži, v klenbě najdeme znaky zakladatelů Dobeše a Beneše z Boskovic nebo osmicípou šternberskou hvězdu a pětilistou rožmberskou růži jejich manželek. Zařízení kostela pochází z různých slohových období. Z gotické doby se zachoval kromě kazatelny téměř 4 m vysoký kamenný sanktuář. Ostatní zařízení pochází ze 17. století, kdy byl kostelík poutní svatyní. Na severní zdi lodi visí deskový obraz Stětí Kateřiny, věnovaný Augustinem Polentariem, úředníkem na Lomnici, který je pod výjevem zobrazen jakožto klečící donátor se svým znakem. Severní boční oltář vznikl na náklad tehdejšího majitele Blanska – Baltazara Lva z Rožmitálu. Jedná se o raně barokní architekturu.. Jsou zde dvě pozdně gotické sochy sv. Apoleny a Barbory ze třetí čtvrtiny 15. století. Pravý boční oltář pochází z roku 1690 a je na něm umístěna pozdně gotická socha Madony. Nejmladší je oltář z roku 1710, v jehož výklenku se nachází pozdně gotická dřevěná plastika sv. Kateřiny z konce 15. století. Oltáře jsou vystavěné ve slohu barokním a malba na plátěných předložkách u bočních oltářů a obrazy pochází z let 1624 a 1665.

      Za starších dob býval prý ve věži jeden zvon ze stříbra, ten však byl ve třicetileté válce Švédy uloupen. Za první světové války v roce 1917 byl zrekvírován menší zvon a roku 1934 byl zakoupen zvon nový, tehdy stál 1927.10 K a vážil 85 kg. Tento zvon byl slavnostně vysvěcen, slavnosti se zúčastnilo asi 500 lidí. Za druhé světové války roku 1942 byl tento zvon sebrán Němci a roku 1950 byl koupen opět zvon nový.

      V roce 1865 na památku výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu byla konána na lukách pod kostelem veliká pouť, které se zúčastnilo přes 3000 poutníků.

      Kostel býval v dávných dobách kostelem farním a místem poutním. Roku 1581 neměl svého faráře, a byl přidělen farnosti vranovské. Roku 1607 byla obec přifařena k Blansku až do roku 1786, kdy byla znovu zřízena farnost vranovská. Tehdy ožily opět pouti ve Svaté Kateřině, velmi okázalá bývala slavnost „Božího těla“.  V roce 1949 byla zahájena rozsáhlá oprava vnitřku kostela.

Zpracovala: Barbora Komárková